Nová sezóna pro kategorii U12 v soutěži SpSM začala s velkým očekáváním. Tým zavítal na půdu krajského rivala 1. HFK Holice, pod vedením zkušeného hráče Tomáše Hořavy.
FC Svratka Brno : 1.FC Viktorie Přerov 0:1 (0:0)
Branka: 55' Masařík
Sestava: Pánek - Masařík (65' Suchánek), Janík, Křepelka, Pospíšil (58' Kohn) - Losert, Vrba, Streda (63' Pluháček) - Mikulík, Jedlička, Tomeček (22' Vyhňák)
Střídačka: Doležel, Zalevskyi, Pivoda
Je to tady. Konečně začla sezóna a k prvnímu utkání jsme si zajeli do Brna. Byli jsme zařazeni do jižní skupiny a čekají nás většinou neznámí soupeři. Tím dnešním byla Svratka Brno. Příprava byla dobrá a páteční trénink nám říkal, že by to mohlo jít. Opak byl pravdou.
Úvodní minuty potvrdily nase očekávání. Již ta čtvrtá přinesla krásnou akci, po níž míč propadl na zadní tyč a Masaříkova střela z voleje orazítkovala břevno po zákroku gólmana. To bylo z naší strany na dlouhou dobu vše. Kazili jsme přihrávky, zbytečně sólovali a domácí z toho těžili. Jejich rychlé brejky nám dělaly velké problémy.
Ke vší smůle se ve 22', po zákroku domácího gólmana, zranil Tomeček a musel ze hry. Naše hra trpěla dál. Klinickou smrt jsme přežili ve 30'. Pánek si nerozuměl s Křepelkou, chycený balón mu útočník vykopl z rukou, jenže zcela prázdnou bránu netrefil. Za pět minut zlikvidoval Pánek střelu z dálky. Problémy však přinesl následný roh. Naštěstí zvonilo jen břevno naší svatyně. Poslední slovo jsme nakonec přece jen měli my. Po akci Vyhňáka vytáhnul brankář Jedličkovu střelu na roh.
Prvních čtyřicet minut nás určitě nenechalo chladnými. Sprcha chlapcům v pauze určitě bodla, obzvláště v tom vedru. K jejich smůle však byla jen slovní.
Obraz hry se ve druhém dějství lehce změnil, ale k ideálu to mělo daleko jako ja do důchodu. Soupeř spoléhal na nákopy, brejky a hlavně naše chyby. A že těch hrubek bylo, jako v diktátu ortodoxního dysgrafika. Stahovala se nad námi mračna, ale v 55' konečně vyšlo sluníčko. Vyhňák poslal po lajně míč Madaříkovi a ten nás krásnou střelou pod břevno poslal do vedení 0:1.
Doufali jsme, že se kluci zklidní, ale byli jsme nervózní ještě více. Vyrovnání mohlo přijít v 68' ,kdy si Pánek pohrál s mou srdeční soustavou a málem si dal vlastní gól. Čtyři minuty poté stáhl obránce Vyhňáka za dres v úniku, ale píšťalka zůstala němá. Posledních pět minut si již nepamatuji, jelikož se o mě pokoušely mrákoty a infarkt. Závěrečný hvizd byl vysvobozením hlavně pro nás trenéry. Konečný výsledek 0:1.
Úvodní zápasy bývají těžké. Ani my nečekali lehký zápas, jenže takto těžký jsme si jej udělali hlavně sami. Je to za námi. Sezóna bude dlouhá a těžká. Je třeba ještě více makat v tréninku, ale hlavně to pak přenést i do utkání. V neděli to můžeme předvést doma s Havlíčkovým Brodem.
Břetislav Holouš