Branka: Mikulík

Sestava: Pánek - Pluháček, Tomeček, Janík, Kohn - Kováč - Zatloukal, Mikulík, Vyhňák, Pospíšil - Jedlička

Střídání: Křepelka, Masařík, Losert, Kožuch, Pivoda

Brzký start naší soutěže nám hned na úvod přinesl do cesty Sigmu Olomouc. Vzhledem k účasti jejich U15 na turnaji na Kypru, jsme hráli proti U13 a byli jsme zvědaví, jak zvládneme o rok mladšího soupeře. No, nezvládli. Jediné, co by snad mohlo potěšit je zisk tří bodů, ale předvedená hra a výkony, vlastně spíš nevýkony některých jednotlivců byly spíš mementem k dalším zápasům.

V první půli jsme jakž takž drželi krok s domácím týmem asi prvních dvacet minut. I tak nás soupeř ale předčil ve všem. Individuální schopnosti hráčů, technická vybavenost, rychlost, start na míč a hlavně i chuť hrát, to vše byly věci, které jsme u většiny našich svěřenců postrádali. Ještě i tak se našly pasáže, kdy jsme byli schopni podržet míč a vytvořit si nějakou akci. Postupně nám však přestala pracovat záloha a stopeři byli nuceni nakopávat míče dopředu.

Z jedné takové akce se urodil i první a zároveň poslední gól zápasu. Tomečkův trestný kop skončil ve vápně, kde jej pod tlakem domácí hráč poslal před bránu a tam Mikulík prostřelil gólmana, 0:1. Šanci na zvýšení náskoku měl i Jedlička, ale ve finální fázi selhal. Pak už se vše začalo bortit. Pro zranění odstoupili ze hry Vyhňák a Kohn a o střídání se začalo hlásit čím dál víc chlapců. První půli jsme ještě nějak dohráli, ale do druhého dějství to nevěstilo nic dobrého.

Jedličku jsme museli posunout místo Janíka na stopera a tím naše útočné snažení zcela pohaslo. Druhá půle již byla zcela v režii domácích borců. Místy jsem se musel za naši hru i stydět. Nebyli jsme schopni dát si více než tři přihrávky, takže držení míče bylo možná tak 85:15 pro hráče Sigmy. Jediný, kdo zasloužil pochvalu byla defenzíva a gólman. Ti byli pod permanentním tlakem a bylo spíš otázkou, kdy udělají chybu a skončí to vyrovnávacím gólem. To bychom zřejmě padli a pak už by to byla jen otázka skóre. Naštěstí pro nás se tak nestalo a nemusely nás mrzet ani neproměněné tutovky Pospíšila a Janíka. Bolavé oči pohladil alespoň zisk tří bodů. Ale za jakou cenu? Vyhrát jsme si dnes absolutně nezasloužili.

Úvod jara máme za sebou a stalo se to, co jsme předpokládali. Hrozná až děsivá zimní příprava nás začíná dobíhat. Nemáme natrénováno, většině chybí fyzička a dnes jsme vyhráli jen díky tomu, že jsme byli o rok mladší. Stejně staří protivníci by nás roztrhali v závěru jako papír. Je potřeba aby se všichni zamysleli a začali chodit na tréninky a to pořád. Přestaňme se vymlouvat na píchnutí, zakašlání či bolesti břicha. Odnesou to potom ti, co chodí pravidelně. Jsme jeden tým a musíme se tak chovat všichni. Ještě je čas vše dohnat. Za měsíc už bude pozdě.

Břetislav Holouš