Branka: Jurečka

Sestava: Tomeček - Dolejší, Žák, Švirk, Janda - Svozil - Hagan (59´ Nádvorník), Dorazil, Jakubec (51´ Hrubý), Jurečka - Večerka

Připraveni: Lipták, Steffan

Opona spadla, jeviště potemnělo a marionety se krčí v koutě ponurého skladiště. Poslední divák opouští divadlo s nepochopitelným výrazem ve tváři a paní uklízečka začíná rozbalovat své nářadí. Bylo to naprosté fiasko. Tak nějak bych možná začínal svůj report, pokud bychom včera neuspěli. Nestalo se. Opona zůstala nahoře ještě hodně dlouho po zápase a aktéři tohoto finálového spektáklu byli několikrát oceněni zaslouženým potleskem. Nikdo neodcházel a nářadí paní uklízečky zůstalo zavřené ve skladu místo marionet. Ten den byl stvořen pro oslavy. Ti kluci to dokázali, porazili tým s nejlepší obranou v soutěži a zaslouženě se stali mistry. Tento úspěch bude doceněn později. Dnes si prostě užívejme. Byla to nádherné jízda a kdo byl s námi přitom, se určitě nenudil.

Od začátku utkání jsme si odhodlaně šli za svým cílem. Ani na chvíli jsme nedopřáli soupeři klid a jasně jsme řekli, kdo chce vyhrát. První poločas se hrál de facto na polovině hostí, jenže náš tlak byl takový křečovitý a mnoho šancí nenabídl. Tomeček na druhé straně se ovšem nudil daleko více. Vystrašit ho mohly jen dvě brejkové situace, ze kterých však útočníci netrefili ani bránu. Stejně se dařilo i nám. Vzrušení před bránou Bílovce přišlo jen z rohových kopů. Jako vždy je naši exekutoři kopali dobře, ale do souboje o míč se nikomu moc nechtělo a tak ve vzduchu kraloval gólman hostí. Bylo čím dál víc jasnější, že toto utkání rozhodne jediná branka. V první půli nepadla a my jsme museli kluky připravit na tu druhou.

Na šatně byl klid, potřebovali jsme si jen vysvětlit, jak se chovat v různých situacích a doladit detaily. Do druhého dějství jsme šli s odhodláním zvládnout zápas a dosáhnout svého cíle. Pořád se nám nedařilo získávat míče. Soupeř byl v tomto směru úspěšnější, ale jeho snaha končila na naší obraně. Čas ubíhal pomalu a nervozita byla stále větší a větší. Byli jsme tak blízko a přitom pořád daleko. Stačila jediná branka do naší sítě a bylo by po nadějích. Obrana však dnes pracovala skvěle a soupeři, který před deseti dny deklasoval Porubu 8:0, nedovolila takřka nic. A pak to přišlo. Vybuchl gejzír radosti a štěstí. V 67´ poslal před bránu míč Večerka, Jurečka zachoval chladnou hlavu a krásně poslal placírkou míč za záda gólmana, 1:0. Jsme mistři. Tahle dvě slova mi vyvstala na mysli hned poté, co jsem doběhl z hloučku radujících se hráčů a rozdýchal svůj náběh na infarkt. Kolikátý už v této sezóně? Do konce však zbývalo dlouhých 13 minut. Tentokrát nás už však nic nemohlo zastavit na cestě za titulem. Zvládli jsme to, vyhráli jsme a opravdu jsme MISTŘI. Historie se již nebude ptát jestli bylo naše vítězství zasloužené, jestli jsme hráli krásný fotbal, potřebovali jsme bod a ten jsme získali. K němu i další dva navrch. Nejtěžší zápas, nejtěsnější výhra, ale o to cennější. Tahle výhra byla zlatá stejně jako Kubův gól. Byla to přesně stá trefa do sítí soupeřů z našich kopaček. A ta nejdůležitější.

Divadlo už je samozřejmě zavřené, ale včera se slavilo dlouho do noci. Bylo to nádherné završení této čtyřleté společné cesty po fotbalových jevištích. Nerodilo se to lehce. Kdo by si však ještě dnes vzpomněl na prohry, pláč a slzy v začátcích. S úsměvem se dívám zpět na naše hraní v době covidové, plnění různých úkolů, her a dalších činností, jen aby se všichni po době temna vrátili zpět na hřiště. A tady to možná tenkrát začalo. Zlepšuješ se jen tehdy, když na sobě pracuješ v době, kdy ostatní nic nedělají. A přesně tohle jsme dělali my. Tenkrát jsme zaseli, včera jsme svou úrodu sklidili. Byla bohatá a krásná. Všichni na ni budeme vzpomínat celý život. Tohle se prostě nikdy neomrzí.

U této kategorie končím, všechno má svůj čas a ten můj uzrál. Děkuji všem, byly to opravdu skvělé čtyři roky, na které budu vzpomínat ještě v podzimu svého života. Říká se že vzpomínky odvane čas, ale dílo zůstane. Dovolím si nesouhlasit. Titul nám zůstane, ten už nám nikdo nevezme, ale vzpomínky na něj a tuto partu čas určitě neodvane. Takovou sílu nemá. Navždy zůstanete hluboko v mém srdci. Zavřete oči, neříkejte nic, zavřete oči, odcházím.

Břetislav Holouš