Branky: Vrba 3x, Losert 2x, Janík, Valenta, Masařík

Sestava: Pivoda (41' Machač) - Křepelka (60' Doležal), Jedlička (60' Janík), Losert (30' Kohn) - Mikulík, Vrba (41' Hába), Streda, Pospíšil (30' Masařík, 60' Valenta)) - Valenta (41' Doležal, 60' Jedlička)), Janík (60' Vrba), Masařík (30' Losert, 60' Masařík))

Po Uničovu jsme hráli na půdě dalšího soupeře ze severní skupiny. Tentokrát to byl Hlučín. Stále se potýkáme s marodkou a zraněními a ani včera jsme nebyli kompletní. Chyběli Pánek, Tomeček, Vyhňák, Zalevskyi a Suchánek. Navíc se v průběhu utkání zranil ještě Pospíšil. Stav před soustředěním není zrovna ideální. Ale k zápasu.

Opět jsme hráli v rozestavení 3-4-3 a trochu chlapce vyrotovali na jednotlivých postech. Od začátku jsme měli více ze hry a během prvních minut jsme se dostali do tří šancí (2x Janík a 1x Mikulík), branku to ovšem nepřineslo. Tu se nám podařilo vstřelit až ve 12'. Janík zatáhl míč po levé straně, odcentroval před bránu a o zbytek se postaral domácí komparz, 0:1. Dlužno říct, že soupeř se snažil o vysoký presink a tím v naší rozehrávce občas vytvořil chaos. Naštěstí jsme vše zvládli a v 16' udeřili podruhé. Valenta vysunul Janíka, ten šel do kličky a gólman jej podrazil. Penaltu proměnil Valenta, 0:2.

Na další gól se čekalo deset minut. Po takové přetahované ve vápně sklepl Masařík odražený míč Vrbovi a jeho střela zpoza vápna znamenala vedení 0:3. Vydrželo nám jen pouhou minutu. Po rozehrávce se dostali domácí k rohovému kopu a snížili na 1:3. To bylo v první půli vše. Byly tam sice určité náznaky akcí, ale nedotáhli jsme je do konce. To ovšem nikdo netušil, co přinese druhá půle.

Prostřídali jsme všechny hráče včetně gólmanů a začala velká partie. Soupeře jsme prvních dvacet minut druhého poločasu nepustili na naši polovinu. Drželi jsme míč, vytvářeli krásné kombinace, jenže.... Občas už to z naší strany byla taková klauniáda. Kdo neviděl, těžko by uvěřil co vše se dá neproměnit. Naším soupeřem nebyl Hlučín, ale vlastní neschopnost. Tohle žádný režisér nikdy nenatočí, to se musí zažít a píše to sám život. Nezaujatému divákovi to muselo být k smíchu, jenže pro nás spíš k pláči. Počet zahozených šancí během prvních patnácti minut? Já napočítal sedm.

Naštěstí jsme dávali i góly. V 53' zahrával Křepelka roh a hlavou se prosadil Losert, 1:4. V 56' Losert dokončil Janíkovu šanci a protlačil míč do branky, 1:5. V 60' se u lajny k míči dostal Masařík a jeho centr skončil v bráně, 1:6. Nejkrásnější gól padl v 73'. Akci jsme rozjeli od vlastní brány, přes Doležala a Mikulíka se míč dostal k Jedličkovi a ten jej ve vápně posunul Vrbovi, 1:7. Stejný hráč měl i poslední slovo. V 75' získal míc na půlce Streda, přihrál Vrbovi a ten z kruhu přehodil gólmana, 1:8. To byl i konečný rezultát.

Řeklo by se pohodový zápas. První poločas tomu tak určitě nebylo. Výkon byl dobrý, ale při vší úctě k soupeři, těch gólů jsme měli dát minimálně 15. A o tom to celé je. Příště se nám to nemusí vyplatit. Stalo se nám to již mockrát. Ty šance se prostě proměňovat musí. Silnější soupeř by nás za naši bohorovnost a laxnost potrestal. 

Břetislav Holouš