V Želatovicích předvedla U17 výborný výkon, který pečetila jasnou výhrou. Kanonýr Večerka vstřelil 2 branky a na straně hostů jsme mohli vidět hráče, kteří ještě nedávno oblékali náš dres.
FC Hlučín : 1.FC Viktorie Přerov 4:1 (2:1)
Branka: Keiling
Sestava: Žák - Janda, Večerka, Švirk, Hagan - Jakubec - Nádvorník, Hrubý, Jurečka, Dolejší - Svozil
Střídání: Kruták, Lipták, Sedláček, Dorazil, Steffan, Keiling
Na toto utkání jsme se nevyspali zrovna do růžova, řekl bych, že někteří chlapci to pojali jako školní výlet. Soupeř byl lepší po všech stránkách a posadil nás hezky tvrdě zpátky na zem. Zaostávali jsme ve všem a bojovnosti jsme dnes neměli zrovna na rozdávání.
Ospalý začátek využili domácí již v 6´. Svozil si chtěl narazit míč v přechodové fázi, bohužel u něj byl dřív soupeř, přišla průniková přihrávka do vápna a bylo to 1:0. Za dalších deset minut propadl u lajny Dolejší, přihrávka mezi penaltu a hranici pokutového území a 2:0. Došla mi trpělivost. Vypadalo to na pěkný debakl. Ze hry šel Večerka, na stopera se posunul Jurečka a Dolejší do středu zálohy. Z nejhoršího jsme byli venku. Začalo to šlapat, jenže soupeř byl i tak lepší. Práci s míčem v rychlosti, přihrávky do nohy i do pohybu, rotace hráčů, pohyb bez míče, to vše nám dělalo obrovské problémy a bránili jsme se horko těžko. Ve 31´ projevil důraz v souboji o míč Keiling, vybojoval si jej a šel sám na gólmana, 2:1 a naděje ještě svitla. Do poločasu se již nic nestalo a tak jsme se mohli soustředit na druhou půli.
Chtěli jsme být aktivní a donutit domácí k chybám. To se nám i dařilo a po deseti minutách mohlo být srovnáno. Večerka získal míč po chybě gólmana, jenže z hranice vápna minul zcela prázdnou branku soupeře. Mohl i přihrát zcela volnému Svozilovi, jenže bohužel. Tohle se nám stalo osudným. V 56´ si vybral slabší chvilku Žák. Krásně si naskočil na roh, zařval mám a měl, naneštěstí pro nás ve své svatyni, 3:1. Tohle byl zřejmě rozhodující moment utkání. I když. Tři minuty poté Nádvorník ve vápně přihrál volnému Večerkovi, jenže tomu se zamotal míč pod nohy a z následné střely minul bránu. Zato soupeř trestal, Trestal naši stále omílanou nechuť hlavičkovat. Nadýchanému centru na naší polovinu uhnul hlavou Lipták a byl z toho rychlý protiútok zakončený střelo na 4:1. Zbytečné a trestuhodné. Stačilo jen míč odhlavičkovat zpět na půlku soupeře. Další branka již nepadla a tak utkání stejným poměrem i skončilo.
Náš sen se náhle rychle rozplynul. Domácí nás doslova vysvlékli do naha a ukázali nám v celé kráse, v čem ještě stále zaostáváme. Pokud chceme patřit do vyšších pater, máme stále na čem pracovat a že je toho hodně, o tom žádná. Dostali jsme pořádnou facku, ale není třeba brečet, stále je třeba si jít za svým a pořádně přidat hlavně v tréninkové fázi. Tam máme stále mezery.