Trenér 1. FC Viktorie Přerov Jiří Jemelka hodnotí remízové utkání v Medlově jako tvrdé a bojovné. Přestože jeho svěřenci bojovali do poslední chvíle, zápas ovlivnily i sporné momenty a nepřízeň počasí. Přerov si z Medlova odváží zasloužený bod.
HFK Olomouc : 1.FC Viktorie Přerov 1:0 (0:0)
Sestava: Pánek - Masařík, Janík, Jedlička, Suchánek (41' Vrba) - Doležel, Křepelka, Losert - Pluháček, Jedlička, Mikulík (72' Pospíšil)
Střídačka: Kohn, Zalevskyi, Pivoda
Dnešním zápasem v Holici se základní část naší soutěže přehoupla do své druhé poloviny. Bohužel pro nás jsme ji otevřeli již pátou prohrou v řadě. Před samotným kláním proběhl v šatně pohovor s hráči. Bylo třeba si vyříkat spoustu věcí a hodit za hlavu poslední čtyři utkání.
Naše slova padla na úrodnou půdu a po delší době byl na hřišti v našich dresech tým, který chtěl hrát. Od úvodního hvizdu jsme měli více ze hry a na míči jsme byli dominantní. Ani nebylo divu, jelikož domácí nám toho dovolili hodně. Jako vždy se uchýlili ke své zjednodušené formě hry s názvem "kopni co nejdál, snad tam někoho najdeš". Většinou nenašli a tak hrozili pouze z rohových kopů, které byly celkem nebezpečné. Hráli jsme trpělivě, drželi míč, kombinovali a vytvářeli si šance. Nedařilo se nám je však dotáhnout do úspěšného finále.
Šance ke skórování měli Jedlička, Pluháček nebo Mikulík, ale jejich střely byly na posledni chvíli zblokované. Největší možnost ke vstřelení branky přišla ve 30'. Po přihrávce Pluháčka šel sám na gólmana Losert, podporován z druhé strany Mikulíkem. Toba se rozhodl zakončit sám, ale gólman jeho pokus zneškodnil. První půle tak nakonec skončila bez branek, 0:0. Nebylo vlastně co vytknout mimo klasické proměňování šancí.
Ve stejném rytmu probíhalo i druhé dějství. Snažili jsme se o výstavbu hry zezadu. Oba stopeři si trpělivě přehrávali míč ve spolupráci s gólmanem a záložníky. Snažili jsme se hrát více do stran a to se nám i dařilo. Překonat zaparkovaný Neoplan před vápnem již méně. Po ztrátě většinou došlo na hru "já dokopnu dál než ty" a po ní začalo nové naše dobývání obranného valu. To se podařilo ideálně v 54' kdy Jedlička poslal parádní přihrávku před bránu, ale Pluháček v jasné šanci minul na zadní tyči zívající bránu.
Vymstilo se nám to za čtyři minuty. Domácí se poprvé udrželi na naší polovině s míčem déle než minutu a stačilo jim to. Po sérii odrazů se ke střele dostal nejmenší hráč na hřišti a trefil to perfektně. Míč se otřel o zadní tyč a zaplul do naší sítě. Neskutečná produktivita. Fotbal nemá logiku a nám dnes nebylo dáno. Nesnížili jsme se ani přes nepříznivý vývoj k nakopávání a hráli dál trpělivě fotbal. Obranu jsme stáhli na tři stopery a posílili útočné snažení, ale ani tak jsme se nedokázali prosadit. Škoda. Prohra 1:0 mrzí, ale předvedená hra nikoliv. Bohužel na antifotbal Made in Holice to dnes nestačilo.
Omlouvám se. Většinou si hry soupeře nevšímám a píšu o tom, jak jsme hráli my. Dnes to ale nešlo. Na to se prostě nedalo dívat. Korunu tomu nasadilo střídání v poslední minutě. Opravdu to bylo nutné? Jsme trenéři od toho, abychom vychovávali hráče a ne kopáče. Raději budu prohrávat a nutit kluky hrát fotbal za každou cenu. Je to investice do jejich budoucnosti a o tu musí jít především. Děkuji chlapci, že jste dnes nezklamali, prohra mrzí, ale hra má potenciál do dalších zápasů. Třeba to zlomíme už příští týden u Sázavy.
Břetislav Holouš