Branky: Masařík 2x, Streda, Pluháček, Jedlička

Sestava: Pánek (Pivoda) - Křepelka, Janík, Jedlička, Suchánek (41' Kohn) - Vrba A. (61' Doležel), Masařík, Streda (63' Vrba J.) - Mikulík (41' Pluháček), Vyhňák (79' Hába), Pospíšil 

V pátek jsme nastoupili na Nových Sadech k duelu proti týmu Milo Olomouc - Nové Sady, který měl pro nás takřka existenční náboj. Tabulková matematika nyla neúprosná, případná prohra by nás uvrhla do přímých bojů o holou záchranu a to jsme rozhodně nechtěli připustit. Po zranění se na soupisku vrátili Kohn a Mikulík, ale nemoc a červená karta vystavily stopku Losertovi a Tomečkovi. Na střídačce tak seděli kluci z U14. Hrálo se na krásném pažitu hlavního hřiště, což techničtějšímu pojetí fotbalu svědčilo a to mohlo být pro nás výhodou. Ačkoliv výsledek vypadá dobře, cesta k němu byla trnitá a plná nervů. Ale popořádku.

Do zápasu jsme vlétli jako tsunami. Již v 1´ si Janík s Jedličkou přehráli vzadu balón, druhý jmenovaný jej vyvezl a poslal průnikovou přihrávku na Pospíšila. Ten si míč zpracoval a přeloboval vyběhnutého gólmana, bohužel vedle tyče. Za dvě minuty se situace opakovala. Tentokrát na jejím začátku stál Masařík a Pospíšilův lob skončil na tyči. Dobíhající Mikulík s Vyhňákem se však zastavili a než stihli znovu zareagovat, byl z toho pouze roh. Ten jsme rozehráli na krátko a Mikulíkova rána z úhlu na bližší tyč skončila jen na obránci, který u ní stál.

Nedáš - dostaneš. Staré fotbalové pravidlo nás vytrestalo v 7´. Jedlička zkazil malou domů, Suchánek nenavázal svého hráče, na kterého mířila další přihrávka a Pánek musel zasahovat. První střelu ještě zblokoval, jenže střílející hráč si došel v klidu pro odražený balón, přihrál skrz vápno na druhou stranu a dobíhající spoluhráč poslal míč do brány přes stínícího Jedličku se Suchánkem, 1:0. Zarážející na tom všem byla pasivita tria našich hráčů, Janík, Masařík a Křepelka, které situaci pouze sledovalo z hranice šestnáctky. V 10´ mohlo být ještě hůř. Po autu si nás domácí hráči vyšachovali a střelu z malého vápna pod víko vyrazil fantasticky Pánek.

Místo klidu přišel do našich řad chaos a zvláště, když se hrálo před naší bránou. Důkazem toho byla série rohových kopů soupeře a naše neschopnost dostat míč ven z vápna. Bouřka v naší šestnáctce se naštěstí přehnala a my začali opět hrát první housle. Tón však udávala naše neschopnost vstřelit gól. V 16´ přichází Masaříkův míč za obranu na Vyhňáka, jeho pokus o přehození brankáře končí v jeho rukavicích. Dvě minuty poté se od Křepelky přes Vyhňáka dostává míč ke Stredovi, ale jeho slabou střelu opět chytá gólman. Za další dvě minuty si Vyhňák krásně seběhl dolů pro balón a poslal jej na Pospíšila, jenž nacentroval do vápna. Tam ho nejdřív minul Masařík, pak si překáželi Vrba s Mikulíkem, načež se k odraženému míči dostal Vyhňák. Jeho střela však minula cíl.

První půle měla stále co nabídnout a měla dobrý spád. Ve 26´ přišel trestný kop domácích, Pánek si vyskočil pro balón a rychle jej rukou rozehrál na Pospíšila. Ten poslal přihrávku Vrbovi, který ji protečoval na Vyhňáka. Bohužel ani sám proti gólmanovi neuspěl, byl z toho pouze roh. Za pět minut se v šestnáctce domácích nejlépe zorientoval Streda. Jeho přihrávka však měla jít spíš na Janíka než na Masaříka, jehož neslanou, nemastnou střelu opět chytil brankář domácích. Ve 33´ přišla akce po ose Masařík, Vrba, Streda. Posledně jmenovaný poslal míč pod sebe na penaltu, jenže Vrbu při pokusu o střelu poslal k zemi domácí hráč. Píšťalka rozhodčího však zůstala němá. Dočkali jsme se až za minutu. Masařík vyvezl balón, přihrál Vyhňákovi, ten se zbavil obránce a střílel z úhlu do tyče. K odraženému míči se jako první dostal Streda a poslal jej do brány, 1:1. Poslední slovo mohl mít Vyhňák. Dlouhý výkop Pánka jej našel při náběhu, dostal se před oba stopery, ale nestačil míč usměrnit před vybíhajícím gólmanem.

Do druhého dějství jsme šli s jasným cílem. Pokračovat v naší hře, ale začít proměňovat šance. Vypadalo to, že jsme byli vyslyšeni. Poločas sice začal akcí soupeře centrem do vápna a hlavičkou zcela nepokrytého hráče. Tu ale Pánek chytil do rukou a rychle poslal dopředu. Míč se odrazil od stopera k Vyhňákovi a ten z první přihrál nabíhajícímu Pluháčkovi. Jeho střela z hranice šestnáctky mezi nohy gólmana znamenala otočku na 1:2. Domácí kontrovali rychlou akcí, kdy si na přihrávku od lajny naběhl za zády Kohna jejich útočník a naštěstí střílel těsně vedle brány. Hned z protiútoku našel Janík Pluháčka a jeho přehození brankáře z hranice vápna skončilo na tyči. Dobíhající Vyhňák bohužel přeběhl a nedosáhl na dorážku do prázdné brány. Pojištění náskoku jsme potřebovali a jak moc, se ukázalo v 52´. Laxní bránění Křepelky dospělo až do vápna, kde si náš hráč pomohl rukama a pískala se penalta. Tu domácí s přehledem proměnili a bylo srovnáno, 2:2.

Z vyrovnání jsme se oklepali rychle. Masaříkova samostatná akce, kdy prošel přes tři hráče domácích, a obhodil si i gólmana skončila rovněž pokutovým kopem. Ten faulovaný hráč proměnil sice se štěstím, ale co je doma, to se počítá, 2:3. Našemu defenzívnímu trápení však nebyl konec. Rychlá akce soupeře od půlky, po naší ztrátě, znamenala opět vyrovnání. Stalo se tak v 58´. Opět laxní bránění, tentokrát dvojice Jedlička a Křepelka přineslo přihrávku před bránu a tam se zády Kohna objevil útočník domácích. Jeho střela mezi nohy Pánka si našla cestu do sítě, 3:3. Aby toho nabylo málo, vyrobili jsme za dvě minuty další závar před naší bránou. Dlouhý aut do vápna nezkrotil Streda a odražený míč se dostal před bránu na malé vápno. Střela z bezprostřední blízkosti však skončila nad. Tohle bychom už asi nerozchodili.

Konec dobrý, všechno dobré. Posledních deset minut už bylo v naší režii. V 72´ minutě uviděl Jedlička zcela volného Masaříka a poslal na něj dlouhý pas. Brankář sice vyběhl z vápna, ale míč podběhl a tak mohl Masařík uklízet do prázdné brány, 3:4. Gólmanovi jsme mohli poděkovat ještě jednou. Tři minuty před koncem vystihl Jedlička průnikovou přihrávku domácích, pak sice v útočné snaze míč ztratil, aby se k němu následně dostal po odrazu zpět a jeho nečekaná přízemní střela ze třiceti metrů zapadla k tyči, 3:5. Velké oddechnutí pro nás a dva nešťastné momenty pro, jinak dobře chytajícího, brankáře domácích. Konečný rezultát tak v sobotním odpoledni zněl 3:5.

Utkání jsme zvládli a zase se posunuli do klidnějších vod. Snad v náš prospěch zahrají i zápasy našich soupeřů. Pořád ale vše máme ve svých rukou a nemusíme se ohlížet na ostatní. Do konce zbývá pět utkání a stačí dvě z nich vyhrát. Poslední krok však bývá nejtěžší. O tom se kluci přesvědčili i dnes. Místo klidné výhry to byly nervy až do konce.

Břetislav Holouš