Branka: Křepelka 

Sestava: Pánek - Pospíšil, Janík, Tomeček, Suchánek - Doležel, Křepelka, Streda (52' Hába)- Masařík, Vrba A., Mikulík 

Střídačka: Vrba J., Pivoda 

Po pěti prohrách v řadě, z nichž ta poslední mrzí hodně, jsme s dekou na zádech odjížděli urvat body do Žďáru. Bohužel, bez pěti hráčů. Absence nás kosí a pomáhají stahovat ke dnu. Teď se nám láme sezóna a my nejsme na žádný zápas kompletní. Látáme sestavu jak se dá, jenže....

Od úvodních minut nastoupil v obraně Pospíšil a dopředu se posunuli Vrba a Masařík. Absence čtyř hráčů ze základní sestavy je znát a byli jsme zvědaví, jak si s tím ostatní poradí. Nebylo to vůbec špatné. Za první poločas si kluci zaslouží pochvalu, kdyby. Nemám to slovo rád. Jenže pokud by bylo to kdyby, nebrečel bych tu teď nad rozlitým mlékem. 

Nově složená pravá strana, podpořená Vrbou, zatápěla domácím od začátku až do konce první půle. Byly to opravdu krásné akce, mnohdy i z prvního doteku, ale to finále. Bylo to jako přes kopírák. Pospíšil vyjel z obrany, Vrba protečoval na Masaříka a ten centroval před bránu. Třikrát stál na konci těchto akcí Mikulík, jenže k zakončení vždy chyběl kousek. Hned ta první akce zaváněla penaltou, ale bohužel (jsem zvědavý na záznam). 

Kromě akcí této trojice měl dvakrát na hlavě gól Janík. Pokaždé to bylo z rohu, ale opět tomu chyběla přesnost.  Kousek štěstí stačil i při trestném kopu Tomečka, jenže míč po teči skončil přesně v rukou gólmana. Šanci měl ještě Vrba nebo Masařík, ale ani jejich střely nedoputovaly do kýženého cíle. Domácí zazlobili hned u úvodu, kdy střelu z úhlu likvidoval Pánek a hlavně po velké chybě deset minut před koncem půle. Dva hráči minuli míč, který vyplaval za obranu a útočník soupeře šel sám na Pánka. Těsně před vápnem však požár uhasil Pospíšil a Tomeček. První dějství tak skončilo 0:0. Co k tomu říci. 

Do druhé půle jsme vstoupili opět tlakem a dobrou hrou. Jenže ve 48' se zranil Streda a zrovna, když jsem jej za brankou domácích ošetřoval (Miloš musel mávat na lajně, opět nebyli rozhodčí), přišel, jako blesk z čistého nebe, gól soupeře. Kluci se dušovali, že to byl ofsajd, tak jsem opět zvědav na záznam. Já to neviděl. Přišel herní útlum, ze kterého nás probrali domácí. Za deset minut jsme vyrobili jedinou chybu v zápase a soupeř ji potrestal, 2:0. Centr do vápna, volný hráč a hlavou po víko. Jak kruté. 

Nebylo na co čekat. Hra na tři stopery, maximum míčů rychle dopředu a dát co nejdřív kontaktní gól. Hráli jsme vabank. Nic jiného ani nešlo. Bohužel se to podařilo až devět minut před koncem po střele Křepelky, 2:1. Bojovnost a snaha vyrovnat se nedala upřít. Před brankou domácích však nebylo místo. Neujal se ani centr Pospíšila nebo Vrby. V nastaveném čase měl velkou šanci na srovnání Tomeček, ale jeho přehození skončilo vedle brány. Konečný výsledek 2:1. Kruté, smutné, ale realita. 

Je to marné, je to marné a stále dokola. Můžeme kluky chválit jak chceme, ale jak je naučit dávat branky už opravdu nevím. Dnes první poločas opravdu krásný fotbal. Pokud bude záznam, pošlu a můžete se přesvědčit sami, ale co je to platné. Měli jsme dát tři góly a druhou půlku si jen užít. Takto nám zůstaly opět jen oči pro pláč. Potřebujeme to prostě zlomit. Jenže trápilo nás to v minulé sezóně a pokračuje to dál. A ty chyby vzadu? Jsou to pořád ještě děti a oni je dělat budou. Ostatní je dělají také, jen my to nepotrestáme a to je ten rozdíl. Musíme bojovat a věřit dál. 

Břetislav Holouš