Branky: Pospíšil, Valenta, Tomeček, Kohn

Sestava: Pánek - Kohn, Tomeček, Janík, Suchánek (70' Šálek) - Losert - Valenta, Masařík, Vrba (65' Doležel), Pospíšil - Vyhňák (41' Pluháček) 

Do Znojma jsme odjížděli s vědomím, že musíme vyhrát, abychom si zachovali šanci na první šestku. Bohužel jsme také odjížděli s torzem hráčů. Kromě zraněného Pivody onemocněli ještě další čtyři hráči a k naší smůle to byli všichni členové základní sestavy. Kapitánskou pásku si tak nasadil Janík a vedl do boje svých deset statečných.

Od první minuty se hrál svižný fotbal a my jsme se snažili domácím vyrovnat v nasazení. Přežili jsme prvních deset minut a udeřili. A byl to hned "double strike". Nejdříve Masařík vybojoval uprostřed hřiště míč, přihrál Losertovi jenž vybídl průnikovou přihrávkou Pospíšila. Ten si pohrál s obráncem a pod padajícím brankářem poslal balón do brány, 0:1. Hned  vzápětí si oba akci zopakovali, přišla přihrávka na Vrbu, ten posunul Vyhňákovi, který ještě posunul na zcela Valentu a jeho střela znamenala naše vedení 0:2.

Skvělý začátek, ale do konce ještě spousta času. Pěkný fotbal pokračoval i nadále a divákům se musel líbit. Hrálo se čistě a šance se střídaly na obou stranách. Potřebovali jsme vydržet do poločasu a to se nám podařilo. Domácí měli sice více ze hry, ale obrana pracovala na jedničku. Do šaten jsme šli s dvoubrankovým náskokem. 

Do druhého dějství jsme šli s jasným cílem. Ustát nápor soupeře a ideálně vstřelit třetí gól. Podařilo se obé. Podržel nás Pánek svým jistým výkonem a dnes výborný Masařík zařídil v 52' trestný kop, po faulu něj před šestnáctkou. Exekuce se ujal Tomeček a chytře placírkou poslal míč kolem zdi za háčky, 0:3. Začínali jsme věřit. 

Podle posledních zápasů jsem čekal, že začne řežba a tuhý boj, ale hrál se dál fotbal. Další branky mohli přidat Valenta a Pluháček. Na druhé straně čaroval Pánek s obranou. Tečku za utkáním dal nakonec ten, od koho se to čekalo nejmíň. Po rohu Valenty v 77' se vápně nejlépe zorientoval Kohn a hlavou zvýšil na 0:4. Korunoval tak svůj dnešní skvělý výkon. Konečný rezultát 0:4 a hlavně obrovská radost a spokojenost. Soupeři patří dík za férový a skvělý souboj.

Pochválil jsem sice Masaříka a Kohna, ale dnes byli hrdinové všichni. Kapitánská páska seděla i Janíkovi a šel všem příkladem. Co se mi však dnes nejvíc líbilo? Možná si toho nikdo ani nevšiml, ale mé citlivé oko to zaregistrovalo hned. Byly to dvě věci.

1. Emoce. Snad poprvé jsem je u tohoto týmu viděl. Bylo krásné sledovat, jak po každé brance běží celý tým do rohu za střelcem a tryská tam nefalšovaná radost. Zatím mi to totiž vždy spíš připomínalo hokejovou sbornou z přelomu 70 a 80 let. Zdá se to maličkost, ale tohle mě dnes zahřálo snad více, než získané body. 

2. Kdopak to mluví? Doposud jsme na hřišti působili jako Otík z nejmenované střediskové obce. Dnes to bylo opravdové řízené mluvení. A hodně to pomohlo. Tak sned už to bude fungovat pořád.

Skvěle chlapci, dobrá práce.

Břetislav Holouš