Do utkání jsme vstoupili aktivně a odměnou byl rychlý gól už v 5. minutě, kdy se po přihrávce Davida Kuči za obranu prosadil Masný. Následně jsme si vytvořili další slibné šance – při jedné z nich už jsme se téměř radovali, ale výborným zákrokem brankář Čech zmařil gólovou příležitost Královi i nám všem.

Domácí se vrátili do hry po standardní situaci, kdy míč proletěl naším pokutovým územím a zapadl na zadní tyč – vyrovnáno.

Druhý poločas už byl bohužel plně v režii domácích. Jako bychom se na hřišti úplně vytratili. Pro Želatovice jsme už nebyli vážnou hrozbou a utkání jsme z našeho pohledu prohráli 1:4.

Mrzí mě především výpadek ve druhé půli, protože první poločas z naší strany byl velmi dobrý. Kdybychom dokázali proměnit naše šance a odskočit soupeři o dvě či tři branky, mohli jsme utkání dovést v klidu do vítězného konce. Bohužel – na „kdyby“ se nehraje.

Takhle se loučit s posledním zápasem u mužů mě samozřejmě mrzí. Věřím ale, že si kluci z druhého poločasu vezmou ponaučení a do dalších utkání půjdou silnější a zkušenější.

Za celou sezónu i za možnost působit u mužů bych chtěl klukům ještě jednou upřímně poděkovat.

Sestava: Zemánek (54’ Václavíček)- Kuča D., Vařecha, Nezval (75’ Stískal), Král, Kuča F., Bielko, Holý (64’ Řezníček), Havlíček (64’ Kratochvíl), Masný (75’ Běhal), Caletka. Trenér Bogdaň